Je to ještě hodně čerstvé. Příslib téměř devítihodinového pracovního zatížení s velmi neoblíbeným opakováním témat ve smyčkách hodinu a půl trvajících. Introverty (nebo možná jen mě) děsící davy lidí v úzkých chodbách základní školy. Do poslední chvíle minimální informace o tom, kolik lidí se dostaví na jednotlivé kurzy. Zúčastnil jsem se v uplynulém víkendu Naučmese Festivalu – jednodenní akce, která proběhla v sobotu 5. října 2013 v prostorách ZŠ Londýnská v Praze. Odhadem 100 lidí, se kterými jsem se po čase mohl opět sejít nad kávou nebo dýňovou polévkou. Osm dalších příležitostí k prohloubení vzdělání. Návrat na základní školu (i když bez tradičního „zvonění“). Průběh, který mě strhnul tak, že přišel konec a já teď sedím ve vlaku směr Ostrava. Jo, a byl tam také hashtag #nmsFest, pod kterým dnes naleznete pár postřehů.

Seděl jsem ráno ve „své“ třídě a vychutnával si tradičních pár minut osamotě s kelímkem kávy – uzavřený, chvíle soustředění, revize připraveného programu, kontrola sebe sama. Má tyhle chvilky rád. Taky mi naskakovaly tiché obavy – z pozice lektora to přece bude jiná událost. Očekával jsem částečné odříznutí téměř od celého festivalu. Ono je asi opravdu jednodušší představit si tu krizovější cestu, která znamenala izolaci ve třídě a minimální kontakt s lidmi jinak než ve formě interakce s aktuálními účastníky na vlastních kurzech. Asi špatná zkušenost z podobných akcí. Tušil jsem, že užívat si i poslední minuty celé vzdělávací části může jen ten, kdo má již od časného rána v hlavně celý ten svůj plán – jak skvělé sushi se naučí dělat nebo že si konečně bude schopný něco zapamatovat. Vyčerpání, chybějící fyzické síly, hlas, ztráta úvodního nadšení… Naskočila mi tam také nefunkční technika. Proč si sakra představuji vždy ty nejhorší scénáře? Pro příště bych mohl zvolit trošku jinou formu defenzívy. Zavřel jsem oči a…

…otevřel je. Koukal jsem před sebe a třída byla stále prázdná. Trošku mě však zaskočilo šero, které se kradlo do třídy přes plastová okna. Taky těch pět kelímků na kávu, které se válely na mém stole. Čtvrt na sedm – tento údaj sejmutý z hodin visících nad vchodovými dveřmi mi nějak neseděl. Co jsem sakra těch deset hodin dělal? Z hlavy lovím střípky a zapíjím je posledním kelímkem studené kávy. Ono „vokno“ z alkoholu není dneska až tak „kůl“. Zkuste to pozměnit a navodit si podobný stav tak, že si kolem sebe dáte naprosto úžasné lidi, skvělý program pro každého(!) člověka, který s vámi bude celý den dýchat společný vzduch. Neuvěřitelné propojení, které vzniklo… Víte někdo jak? Představte si vlnu, na které plujete a bojíte se ji jakkoliv pojmenovat, protože víte, že není možné zvolit správné jméno, které by vystihovalo stav, jaký jsem po celý ten den pravděpodobně zažíval. Chci se vézt dál. Prosím! Pocity v tu chvíli jsou až moc… Nepopsatelné. Jo a prý jsem o přestávkách vyhledával na chodbách skupinky lidí a měl radost z toho, že se někdy i mačkáme. Já? Blbost.

Bojím se chvíle, kdy bude čas opustit tu bezejmennou vlnu a hledat další. Sedím ve vlaku pečlivě zkoumám ty nejvýraznější okamžiky, které se mi postupně vrací. Z festivalu, sdílení energie na after party v tělocvičně i pohledu na neviditelná propojení, která mezi sebou měli všichni účastníci after after party v Lucerna Music Baru, a která byla do očí bijící. Přemýšlím, kdy tohle surfování asi skončí. Jakmile se tak stane, bude to vše nahrazeno netrpělivým vyčkáváním na další ročník, do kterého by snad každý letošní účastník (alespoň podle většinového ohlasu) naskočil bez nejmenšího váhání ne za rok, ale klidně příští měsíc. Účastník, ale lektor GTD a myšlenkových map. Až na to, že i ten měsíc je za dlouho.

Zeptejte se lidí z týmu Naučmese (Adam Marčan, Josef Nevoral, Jan Tinka, Alžběta Rektorisová), jak to dokázali. Já nad tím nechci přemýšlet, tohle krátké shrnutí na dlouhou dobu stačí. Nebudu nic z toho dávat do mapy – ty patří až na závěr a vlna ještě nekončí. Jsem na ní pořád, i tento krátký příspěvek byl napsán při balancování v jednom z nejvyšších bodů, bez oprav a přepisování. Nechci se vracet. Nechci formátovat text. Nechci přidávat fotky. Teď chci jen plout…