Otočím mobil displejem dolů, přestanu myslet na to, co budeme dělat po schůzce, nehraji si s pivním táckem, nekoukám z okna, neskáču do řeči, nepřerušuji, nevymýšlím zprávu, kterou přidám po návratu domů na Twitter, … Něco z toho mohu udělat jednoduše, něco chce disciplínu nebo dobře nastavený motivační systém.
Maličkosti
Jen se pohodlně usadím a poslouchám, lidé vytváří a prožívají zajímavé věci. Obrovská energie, řetězec neuvěřitelných příběhů. Stačí se soustředit a patřičně reagovat. Pak budu odměněn zážitkem – jako bych tam sám byl a to vše byl společný prožitek.
Mám radost z každé chvíle, kdy dokáži dobře uchopit to, co druhý říká. Odměňuji se, pokud se mi to podaří – třeba malým „srkem“ z hrnku kávy. Je to motivace přes smysly a závislost, ale funguje – hodný koníček, tu máš cukříček. Jsem trochu lajdák, tohle potřebuji.
Nevymizí
Až zvládnu vypít kávu během jednoho rozhovoru, nastavím si pro příště přísnější pravidla. Nenalhávám si, že jsem výborný, a že už není kam ty mé hranice posunout.
Nechci být jeden z těch, kteří dělají z poslouchání ohrožený druh. Protože pokud se ztratí, co zůstane?
Jak často posloucháme a jak často už jen slyšíme?