Školu hrou známe asi všichni. V rámci jednoho rozhovoru jsem dostal otázku, zda to mé přemýšlení není někdy spíše hraní si. Přemýšlení hrou? A proč ne?

Zkuste to

Myšlenková mapa - konceptTo, že mám rád myšlenkové mapy, asi nemusím zdůrazňovat. Učím lidi, jak je využívat a snažím se přimět je k tomu, aby to alespoň zkusili. Ano, mapy nenadchnou každého, ale hodně lidí je odsoudí ještě dříve, než skutečně vyzkouší nakreslit byť jen jednu mapu vlastní rukou. Může to být proto, že si nejsou jisti svými schopnostmi – takovým doporučím můj článek Myšlenkové mapy, kreslení a neumělci, který jsem publikoval nedávno (popisuje průběh mého souboje s negativními myšlenkami, které se týkaly víry ve vlastní umění). Jiní jsou naopak proti jakékoliv metodě uvažování, která si hraje s křivkami, barvami či obrázky. A ostatní mají jiné „důvody“. Ale věřte mi, že to má smysl.

Začíná to vždycky stejně

Využívám mapy primárně jako nástroj pro líhnutí nových nápadů, řešení problémů nebo rozhodování se o dalším postupu. Denně tři nebo čtyři nakreslím. Vezmu do ruky plnící pero, svůj blok či kousek papíru, uprostřed vytvořím kruh s textem, jež obsahuje hlavní téma. To znám. Vím, nad čím chci přemýšlet. Z kruhu nechám vyrůst čtyři hlavní větve, z nichž každá má tři větve druhé úrovně. Tato šablona se mi po několika měsících osvědčila úplně nejvíce. Prázdné větve nutí tvořit myšlenky – přece je nenechám prázdné a neuříznu si ostudu sám před sebou! Žádná myšlenka není tabu, musím se ale kontrolovat. Pečlivě vybírám pojmy a spojení, přemýšlím nad smyslem a přistihuji se, že už tak trochu předem analyzuji. Není to brainstorming, který ale nebyl záměrem. Mám půlku mapy hotovou, ale prozatím je její tvorba jen promrhaný čas. Nic z ní nevzniklo. Z donucení nikdy nápad nepřijde, ale copak tady budu sedět třicet minut bez výsledku?

Kreslím si a čekám

Po dalších několika minutách bez pokroku zkouším kreslit. Symboly – čtverce, krychle, kolečka nebo obličeje. Auto nebo strom. Psa nebo garáž. Cokoliv souvisejícího s již existujícími pojmy v mapě, důležité je odlehčit mozku od přemýšlení ve slovech a soustředit se na obrázky. Je to přirozené – stačí asociovat již napsané téma nebo bod s vlastními zkušenostmi. Mozek si krásně odpočine – nepřemýšlí nad nápady, představuje si to, co jsem již zažil, viděl nebo vyzkoušel. Vrací se mi vzpomínky, přemítám, jak by se mohly události odvíjet jiným směrem. Fantazíruji. Postupně vystihnu jednoduchými symboly všechny myšlenky. Cítím se svěží. Proč nenakreslit ještě nějaký významný obrázek k hlavním větvím. Čmárám, užívám si to. ANO, HRAJI SI!

Nápad

V tom to přijde. Hlava, opět plná sil, dodá nápad. Byl tam již delší dobu, ale musel si najít cestu ven. Ta byla ucpána vším tím přemýšlením, slovy, spojeními, větami, tečkami a čárkami. Bylo potřeba jí uvolnit – počkat, až bude zase prázdno. Další nápad. A další. Přerušuji všechny práce na obrázcích k hlavním větvím a kreslím další větve druhé a třetí úrovně. Hlavně se nenechat unést a nedrobit až moc, na to bude prostor v rámci nové, podrobnější mapy. Jde tady o koncept, ne o detailní analýzu. Teď ještě ne.

Jsem spokojen

Postupně doplním poslední větve. Už to je jen formalita. Odkládám pero a jdu si dát kafe. Sednu si, popíjím a zkoumám. Vidím jej před sebou, nový nápad k realizaci. K tomu symboly a obrázky. Mají nějaký význam? Měly a budou mít. V současnosti moc využitelné nejsou. Ale pomohly mi odpočinout si, uvolnit cestu novým myšlenkám, když se zdálo, že už nikdy nebude průjezdná. A až se k mapě za čas vrátím, hned mi naskočí souvislosti. A třeba i další nápady, které to celé posunou o pár čísel dopředu.

A kdy si pouze hraji?

GTD seminář (barevná myšlenková mapa)Prostá „mapa hrou“ je má oblíbená činnost ve chvíli, kdy ji tvořím jako podklad ke kurzu nebo semináři (viz můj článek Mapy v praxi: Dvě stránky místo prezentace). Kreslím, navrhuji, vybarvuji, přeskupuji a předělávám. Žádné složité přemýšlení, pouze tvorba opory pro seminář a k tomu relaxace. Hraní si s tvary, obrázky a barvami dodává velké množství energie. Odpočinu si. A pokud se k takto vytvořené mapě vrátím, nemá cenu nad benefity této „hry“ diskutovat.

Hraní si k tvorbě mých myšlenkových map neoddiskutovatelně patří. Je mi oporou a pomáhá mi – ať už přijít na nové nápady nebo čistě jen relaxovat.

Co vy? Hrajete si také? Nebo je to podle vás zbytečné plýtvání časem?