Scrollování může stát víc než AI licence

Zkuste si na chvíli představit, že máte desetičlenný tým. Průměrný náklad na člověka 80 000 Kč měsíčně. Osmihodinovou směnu, pět dní v týdnu.

Z těch osmi hodin průměrný člověk v kanceláři podle dat Hubstaff pracuje soustředěně 2 hodiny 53 minut. Zbytek? Notifikace, schůzky, přepínání mezi okny, odpovídání na Teams, koukání na telefon.

40 hodin týdně platíte. Přibližně 14,5 hodin soustředěné práce dostáváte. 25,5 hodin týdně je zbytek. Pokud jsou lidé uvědomělejší, pak si z těch hodin vezmou něco na relax, dobití energie nebo produktivní socializaci. Tak, aby z cca 3 až 4 hodin denně, po které dokáží opravdu hluboce pracovat, vytěžili co nejvíc. Takových jsem ale poznal málo.

U desetičlenného týmu s průměrným nákladem 500 Kč na hodinu je to zhruba 127 500 Kč týdně v čase, který nejde do soustředěné práce. Přes 6 milionů ročně. Z velké části za činnosti, které nepřinášejí hlubokou hodnotu. Pro kontext – licence špičkové AI pro deset lidí stojí řádově desetitisíce měsíčně. Za roztříštěnou pozornost ale klidně zaplatíte měsíčně půl milionu.

Jedním z důvodů roztříštěné pozornosti v práci je i to, co lidé dělají před a po práci. Firmy letos utratí miliardy za AI nástroje, které mají lidem ušetřit čas. Váš tým ale přichází do práce s mozkem, který celé ráno sjížděl Instagram nebo zprávy. AI jim možná ušetří hodinu nebo víc. Což je ale ve finále k ničemu.

AI bez ochrany pozornosti jsou totiž často vyhozené peníze.

I. Máme v kapse hrací automat

Sociální sítě fungují na principu variabilní odměny. Stejný mechanismus jako hrací automaty.

Každý scroll má nepředvídatelný výsledek. Někdy přijde zajímavý obsah, někdy nic. Ta nepředvídatelnost je přesně to, co mozek hledá. Konzistentní odměna (třeba kniha, kde zhruba tušíte, co dostanete) závislost většinou nevytváří. Proměnlivost ano.

Odhady ukazují, že průměrný uživatel tráví krátkým online obsahem zhruba 1–2 hodiny denně, tedy klidně přes 700 hodin ročně. To je 6-13 % času, kdy jsme vzůru. Tedy pokud spíme 8 hodin denně.

Každá stimulace (scroll, like, komentář, nové reelsko) navíc vypustí malou dávku dopaminu. Neustálé opakování pak snižuje naši základní hladinu dopaminu, což vede později k pocitu vyčerpání.

Na světě je dopaminová daň.

Člověk šmudlá na telefonu 20 minut mezi schůzkami, aby „zrelaxoval“. Jenže se tím akorát okrádá o energii na hlubokou práci. Následuje maximálně chuť na další šmudlání. Protože mozek hledá nejrychlejší cestu k dalšímu dopaminu. A příchází boj „měl bych“ s „chci“.

Z jednoho rozhovoru s Calem Newportem mám poznámku: „Studenti filmových oborů nedokážou dokoukat celý film. A to jsou lidi, kteří si film vybrali jako profesi.“ Docela dobře to popisuje stav pozornosti, který vnímám nejen já v posledních letech.

Podobně jsou na tom totiž třeba i lidé, kteří mají za úkol něco analyzovat, připravit strategii nebo vyřešit komplexní problém. Pokud celé ráno nasávají stovky mikro-dávek dopaminu z mělkých činností, mají přestimulovaný mozek a vyčerpanou kapacitu pro náročnou práci. A na první pohled přitom tento stav vypadá jako úplně normální fungování.

II. Proč AI bez pozornosti nefunguje

„Instalovat nové aplikace na starý operační systém nestačí.“

Podle analýz vycházejících z nedávných dat Gartneru přináší zhruba 1 z 20 AI iniciativ transformační hodnotu a jen 1 z 5 jakýkoli měřitelný ROI.

Většina firem zatím z AI nedostává významné měřitelné výsledky.

Odpovědí na otázku „proč“ je víc a do spousty z nich nevidím. Jedna z nich je ale podle mě překvapivě jednoduchá. Firmy dávají AI nástroje lidem, kteří nemají kapacitu je využít. Řekněme, že AI ušetří hodinu rutiny. Za mě je to fakt minimum a ta úspora by měla být několikanásobně vyšší. Ale držme se při zemi. Hodina. Ve chvíli, kdy ji člověk vyplní tím nejsnazším, co je po ruce, nedává to absolutně žádný smysl.

Čas, který získáte, nemá automaticky směr. Bez záměru, bez struktury, bez jasného „tuhle hodinu teď věnuji hluboké práci na projektu X“ nebo „teď si dám vědomou pauzu a nechám mozek toulat se“ se ta kapacita rozplyne. Schůzka navíc. Odpověď na e-mail, který možná odpověď ani nevyžadoval. Nebo prostě další scroll.

Ano, AI vám může pomoci nejen s rutinou, ale i tvořit. Nicméně ruku na srdce, kolik lidí dnes díky AI tvoří? Fotomontáže s Nano Banana 2 a tragické příspěvky na LinkedIn nepočítám. Pokud jste mezi tvůrci, pak je to skvělé, pokračujte dál, sdílejte a inspirujte nás.

III. Hluboká práce jako nejdražší komodita

Hluboká práce vyžaduje mimo jiné kapacitu soustředit se na něco náročného po delší dobu. Lidé si myslí, že tuto kapacitu ničí kolegové, e-maily a zbytečné schůzky. Mají pravdu. Je to ale jen část vyrušení. Často přehlížíme, že naši kapacitu na hlubokou práci dlouhodobě oslabuje i spontánní střídání mělkých činností. Nejen v danou chvíli, ale i tím, jak postupně mění naše návyky soustředění.

AI začíná přebírat část rutinních a technických úkolů. Hodnota člověka se tím posouvá k věcem, které AI neumí. Nebo ji pro to nechceme využít. Strategické myšlení, třeba jestli vůbec danou věc udělat. Kreativní řešení problémů, které nemají šablonu. Rozhodování v situacích, kde chybí data a člověk musí jednat instinktivně. A pak ještě odvahu říct „jdeme do toho“ nebo „tak to vůbec“ ve chvíli, kdy nám data a dashboardy nepomůžou. Potřebujete člověka, který rozhodne. A ano, můžete to obejít promptem. Ale chcete to?

Dostupná data naznačují, že první měřitelné zisky z AI se koncentrují hlavně v digitálních a datově intenzivních odvětvích, například v části informačních služeb, kde firmy hlásí výrazně vyšší růst produktivity než před pandemií. Jsou to obory, kde hluboká analytická práce tvoří jádro hodnoty. A kde kombinace dobře nasazené AI a schopnosti soustředit se vytváří násobný efekt.

V prostředí, kde lidé tráví většinu dne přepínáním mezi schůzkami, chatem a ad-hoc požadavky, se potenciální zisky z AI často rozplynou. Jednoduše tam není prostor na soustředěnou práci, na kterou by AI mohla skutečně navázat.

Žádné překvapení.

IV. Digital design (a co z něj plyne pro váš tým)

Podobně to řeší nejen firmy. Sám to řeším u sebe. Dělám obsah na sítě a zároveň se před nimi chráním. Mám sklony k závislostem. Balancuju mezi tím, že sítě chci k práci, a tím, že mi rozbíjejí soustředění, když si nedám pozor. Proto jsem se už dávno rozhodl pro digital design.

Aktuálně to u mě vypadá takhle. Ráno tvořím. Gym, kafe, kreativní blok. Žádné scrollování, žádný feed, žádné notifikace. Obsah připravím, nastavím publikaci a zavřu. Neřeším reakce. Nekontroluju lajky. Nezačínám scrollovat, „abych viděl, co dělali ostatní“. Tohle je teď v Hua Hin. Po návratu do Prahy v dubnu to bude vypadat zase jinak. Ale digital design zůstane.

Ten princip se dá po úpravě přenést na jakýkoliv tým. Moje zkušenost. Ten princip, ne můj program.

Před lety jsem zkoušel úplný digital detox. Smazal jsem si aplikace, zablokoval jsem si feedy, nastavil jsem si limity ve specializovaných appkách. Vydržel jsem tři dny. Ten čtvrtý jsem si všechno nainstaloval zpátky, protože jsem chtěl reagovat na komentáře a odpovědět klientovi, který mě uháněl, že mám od něj zprávu na LinkedIn a kopírovat se mu to nechce. Zamknout ledničku, abyste se nepřejídali, prostě nefunguje. Hlavně když jíst potřebujete. Proto mám raději právě digital design. Vlastní nastavení, kdy a jak digitální nástroje používáte.

V mé praxi to znamená dvě věci. Blok na hlubokou práci v kalendáři, kdy je vypnuté vše a nikdo, vyjma VIP kontaktů, se nedopíše a nedovolá. A meeting-free zóna na X půldnů v týdnu. Frekvence záleží na tom, kde jsem. A ty dny jsou variabilní.

Nechci zabíhat do dalších detailů. Jen mám prosbu. Ještě před nasazením každého nového AI nástroje, workflow apod. přidejte taky jednu jednoduchou otázku pro celý tým. „Co budeme dělat s časem, který budeme mít k dispozici?“

Bez odpovědi na tuhle otázku je AI licence jen alternativa permanentky do fitka.

V. Co stojí nečinnost

Kontrolované experimenty, například studie MIT/BCG z roku 2023 k použití generativní AI u znalostních pracovníků, ukazují, že u konkrétních úkolů může AI zvýšit výkon přibližně o desítky procent. V podmínkách, kde je jasně definovaný úkol, měřený čas a kvalita výstupu.

Na úrovni celé ekonomiky jsou ale odhadované efekty zatím mnohem skromnější. První odhady pro vyspělé ekonomiky mluví o dodatečném příspěvku řádově kolem 0,4–1,3 % k ročnímu růstu produktivity práce.

To je rozdíl mezi experimentálním wow efektem a firemní realitou. V rámci studie má člověk jasně ohraničený úkol a ví, že je jeho výkon pozorně měřen. V kanceláři má Teamsy, e-mail, telefon plný notifikací a mozek, který od rána dostal dvě stě mikro-dávek dopaminu ze scrollování.

Každopádně jedno je jisté. Bez schopnosti zaměřit pozornost máme drahé licence, proškolené zaměstnance a téměř nulové výsledky. Protože člověk, který má v práci vybitý dopaminový systém, nedokáže využít ani ten nejlepší nástroj na světě.

Experiment týdne

Zapněte si stopky ve chvíli, kdy poprvé otevřete pracovní úkol. Zastavte je pokaždé, když se přistihnete u telefonu, chatu, feedu, čehokoliv mimo ten úkol. Znovu spusťte, až se vrátíte k práci.

Po hodině se podívejte na číslo. Kolik minut z té hodiny jste reálně pracovali soustředěně?

Třeba bude ten výsledek skvělý. A třeba se poznáte trošku lépe.

Scrollování vypadá jako pauza. Funguje však často taky jako daň. A čím lepší nástroje vašemu týmu dáte, tím dražší ta daň je.

P.S. Za 10 dní budu na webináři ukazovat, jak si neprogramátor postaví vlastní nástroj. Ale i ten nejlepší nástroj potřebuje mozek, který ho dokáže použít.