Deset minut do prezentace. Dnes jsem pouze v roli přihlížejícího, žádná nervozita a obavy. Je to fajn, nemám tyhle vystoupení rád. Budu sedět a užívat si jeho číslo. Na závěr mu zatleskám. Zvoní telefon – přijímám hovor. „Nestíhám, dříve než za hodinu tam nebudu, musíš to vzít za mě!“ Srdce mi nadskakuje o dvacet centimetrů, chvíli mám pocit, že se protluče hrudníkem ven. Ale dýchám a snažím se zachovat klid. Bude to dobrý, plíce stíhaj, srdce bije. Ruce se klepou, ale to přejde. Sucho v puse? Dám si dvě deci vody.
Neuteču (8 minut do začátku)
Připravovali jsme těch „pět minut slávy“ v podstatě společně, ale jediná věc co mám, jsou informace v hlavě. Žádná osnova, nic, co bych ostatním nabídl. Kromě sebe. Sahám po nedaleko se povalujícím papíře, tahám pero z kapsy. Doprostřed název, obtáhnu oválem. Rychle čtyři hlavní větve, z každé tři větve druhé úrovně. Tohle jsem dělal už stokrát, za 15 vteřin mám šablonu hotovou. Pálím jeden pojem za druhým – CÍL, PROČ, MOTIVACE, KREATIVITA. Musí se to vlést do pěti minut – pro mě těžké, buď půl minuty nebo tři hodiny. Ale pět minut? Výzva.
Jen to nejdůležitější (7 minut do začátku)
Doplňuji druhou úroveň – konkretizuji, vytahuji to nejdůležitější. Čtyři krát tři – to je dvanáct témat. Na každé 25 vteřin. Musím se i představit. Zůstává mi 20 vteřin na jednu větev druhé úrovně. V myšlenkách zjednodušuji – rozepisuji do třetí úrovně. Ne jako doplnění, ale zvýrazňuji jen to nejdůležitější. Nesmím odbíhat do zbytečných detailů, jinak se z toho nevyhrabu.
Asociace (5 minut do začátku)
Doplňuji symboly, potřebuji se rychle orientovat, nebude čas na čtení. Budu hledat v obrazech. CÍL – jasný terč. PROČ – šup tam s otazníkem. MOTIVACE – peníze, prý to funguje. KREATIVITA – napadá mě malířská paleta, dám ji tam. Dává mi to smysl.
Prohlédnout (3 a půl minuty do začátku)
Rychle proletím, co jsem vytvořil. Jednoduché, ale účelné. Vše lehce dohledatelné, nemusím ani pročítat pojmy. Vím o čem budu mluvit, potřebuji jen osnovu. Jsem připraven.
Hotovo (2 a půl minuty do začátku)
Teď už jen zpomalit a ovládnout svůj dech. Cvičení na rozmluvení jsem neměl nikdy moc v oblibě a vynechávám je i tentokrát.
Splněno (3 minuty po přednášce)
Chvíli v duchu slavím své soukromé vítězství. Poplácám se v myšlenkách po rameni a řeknu si, jaký jsem frajer. A konec – život jde dál.
Rychlomapy v praxi
Toto je jen jeden z příkladů, jak využít myšlenkové mapy, i když máte minimální množství času. Není pravda, že na nakreslení mapy potřebujete hodně času a její vytvoření trvá dlouho. Osm minut do přednášky, na kterou jsem neměl téměř nic připraveno. Shoda okolností, která mě dohnala na pódium.
Používám je při čekání na setkání, na které jste se vinou vlastní lenosti nestihli připravit a teď to chci dohnat, dát tomu nějakou vlastní strukturu a témata. Další využití je třeba při snaze rychle pochopit problém, který právě vznikl. Nebo jej vysvětlit druhým lidem. Črtám si rychlomapu pro osnovu příspěvku/komentáře, který chci uveřejnit na webu. Teď jsem to zkusil i pro článek – text, který právě čtete, je také jen „rychlonápad“. Mapu jsem vytvořil za necelé dvě minuty. Chtěl jsem to vyzkoušet i při psaní. Možná to je „patlanina“, ale účelná.
K mapě se většinou nevrátím. Občas si ji schovám, pokud mi udělá opravdu výbornou službu – na památku.
Rychlomapa je důkaz, že myšlenková mapa nemusí být jen všeobecně uznávaný umělecký skvost, ale i zdánlivá čmáranice – jak ji chápou a nazývají všichni v okolí. Kromě vás nebo člověka, který ji s vámi tvoří. Vy máte tu výhodu, že jste autorem – mapa je vaše, rozumíte ji a dokážete ji použít.
Tak proč toho nevyužít?