Zajímám se o lidi. Baví mě pozorovat, jak chodí, komunikují, pracují, smějí se, milují, chápou, nechápou, nenávidí, nadávají, stěžují si, přemýšlejí, pomlouvají… Taky s nimi pracuji – jako každý jiný – denně. V práci, kavárně nebo třeba při sportu.

Rád dumám nad tím, proč jednají tak, jak jednají. Když člověk zareaguje jinak, než očekávám, je to pro mě výzva. Neberu to jako negativní jev. Zajímá mě, jaké okolnosti jej vedly k jeho jednání či chování – pochopit situaci, pochopit pohled člověka. Ne vždy je možné být s ním tak dlouho, aby mě rozhovor alespoň přiblížil k cestě, vedoucí k odhalení tohoto „tajemství“.

A tak si většinou sednu a nakreslím myšlenkovou mapu. Zpočátku jsem čmáral a snažil se na vše přijít sám – čerpal jsem ze zkušeností, ze styku s lidmi. Je mi devětadvacet – jaké myslíte, že mám zkušenosti?

Zlom

Dlouho jsem odsuzoval všechny testy, metody a techniky, které dělaly z lidí někoho, kdo je součástí „kategorie“. Bral jsem je jako nesmysl – přece neexistuje pouze devět typů lidí. Čistě v této podobě je beru jako nesmysl dodnes. Ale našel jsem si na tom to své.

Hrnec

Vím, že spousta lidí tyto knihy odmítá, jelikož je zvyklá brát v nich psané věci jako pravidla, která musí platit. A jakmile nastane výjimka, je důvěra v tahu. Byl jsem v podobné situaci – proto si myslím, že je může být tento článek pro některé lidi dobrým impulsem k tomu, aby na podobné knihy (a teorie obecně) nahlíželi také z jiných úhlů.

Ať chceme nebo nechceme, ať považujeme lidi za světové unikáty nebo ne, existuje spousta obecných rysů, které dokážeme přisoudit více než jednomu člověku. V závislosti na intenzitě projevu je někdo více-nějaký nebo méně-nějaký. Jsme v podstatě jen hrnec, do kterého hodíme základní ingredience, nějaké koření, sem tam něco, co odliší tu naši specialitu od ostatních. Pak se to v něm všechno promíchá a výsledná „pochoutka“ je hotova.

Pokud se chceme zúčastnit soutěže „Uhodni ingredience“ a získat jednu z předních příček, potřebujeme o něco více, než jen chuťové buňky. Je nutné znát jednotlivé ingredience, co nejvíce a co nejlépe.

Nemusím hned vyhrávat

Já se do této soutěže přihlásil již dávno. Počáteční absolutní neúspěchy mě přivedly k tomu, že jsem začal studovat a zkoušet právě jednotlivé ingredience. Začalo to u StrengthsFinder – testu, který zkoumá vaše silné stránky (talent). Výsledek mě nadchl – ukázal jednak to, co jsem již věděl (což by nebyla taková sláva), ale také mi naznačil nové věci (které jsem tušil, ale nevěnoval jim pozornost) a směr, kterým bych se mohl vydat. Bez pocitu nutnosti a vzhledem k odporu k jakýmkoliv návodům jsem si výsledky a tipy přebral, jak je mým zvykem, zcela po svém. A začaly se dít věci – akce.

Poté, co jsem některé z tipů aplikoval u sebe s pozitivními výsledky, došlo k úvaze, zda si nepročíst o SF vše a nezkoumat jednotlivé složky u dalších lidí – kolegů, přátel, známých. Sestavit krátký SF profil – na základě toho, jak je vnímám já. „Tohle by se dalo využít,“ řekl jsem si.

A pak přišel Enneagram

Nadšený jsem se prokousával dalšími testy a možnými charakteristikami lidí. Z každého jsem si vzal něco.

Enneagram

O loňských Vánocích jsem jako dárek dostal ABC Enneagramu – knihu, která má pár desítek stran, spoustu obrázků a je jakýmsi „výtahem“ z teorie Enneagramu. Za dvě hodiny nebylo co číst – a že to bylo zajímavé čtení. A vzhledem k mé potřebě brát si z každé teorie to, co dává smysl, mám další zásobu myšlenek, které budu následující tři měsíce zpracovávat. Na Enneagramu nepostavíte analýzu člověka ani sebe sama (já to teda nedokázal), ale vzít si z něj sadu tipů, které mohou pomoci při práci s lidmi? To není vůbec složité. A s lidmi přece pracujeme každý.

Jak vyhrát bez znalostí či schopností?

Nedávno se mě ptal jeden známý, co mi kniha dala. „Dala mi to, co jsem chtěl, aby mi dala,“ odpověděl jsem. Inspiraci. Nápady. Možné cesty a snad zajímavá místa, která bych na nich mohl navštívit a o kterých jsem nevěděl.

Stejně jako nevyhrajeme v soutěži „Uhodni ingredience“ bez toho, aniž bychom tyto ingredience kdy ochutnali, je těžké přemýšlet o lidech, pokud nevíme, co se v nich může skrývat. Hodně věcí vypozorujeme – nikdy ne vše. A ten zbytek, který nám chybí, nás dělí od šancí na vítězství. Proto čtu tyto knihy. Ne, abych našel návod, ale abych načerpal inspiraci a zjistil, co vše jsem ještě nestihl objevit.