Před několika měsíci jsem objevil ideální pracovní místo. Pro sebe, své nápady a myšlenky. Místo, kde se připravuji k psaní, schůzkám, kurzům. Prostředí, které mi ve všem vyhovuje při tvorbě. Neklidné místo, které vytváří naprostý vnitřní klid.

Jen to nezbytné

Nápady mezi lidmi

Vytáhnu nástroje – papír, pero. Vypnu vyzvánění na mobilu a vložím jej do kapsy své brašny. iPad dnes nepotřebuji, zůstává také v brašně. Ještě dva nástroje. Hlava a ruka – dnes musí spolupracovat. Objednávám první kafe, taková moje několikaletá pasivní podpora. Otevírám sešit. Úvodní tahy zanechávají první inkoustové stopy. Slovo, vlnka, kruh, … Možná mám před sebou skvělou myšlenku.

Ticho

Vždycky jsem si myslel, že mi ticho pomáhá. Mělo být tím hledaným klidem – sám doma, jen já a moje myšlenky. Ticho mi nepomáhá – nezapadá do party. Myšlenky a nápady se ho bojí. Nevím proč, zkoušel jsem je na něj připravovat, ale stále se krčily a schovávaly. Nápady a myšlenky nemají ticho rády. To je dobrý, chápu je, já zase nemám rád žemlovku.

Šum

Další kafe. Tenhle kaváreneský šum je lepší. Nikoho neznám a nikdo nezná mě. Zbožňuji tu atmosféru – pořád se něco děje, ani chvilka ticha. A čím déle tady sedím, tím víc se blížím k naprostému vnitřnímu klidu.

Káva jako povzbuzení

Asi za třicet minut začínají vylézat zajímavé věci. Kreslím, píšu, rozvíjím, …

Samozřejmě mapu, však mě znáte. Do ní pár obrázků. Cítím se být v pohodě, nikdo na mě netlačí, nikdo nic neurguje, telefon nezvoní. Nemám pocit, že za dvě vteřiny někdo neočekávaně vtrhne do kanceláře. Jsem jen já a mé nástroje – sešit, pero, hlava a ruka. A jejich spolupráce.

Když se myšlenky ne a ne líhnout, koukám na lidi. Střídají se. Přicházejí a odcházejí. Je jich tu plno – za tu hodinu, co tady sedím, jsem jich napočítal 23. Normálně se skupinám lidí na jednom místě vyhýbám, tady díky nim nalézám vnitřní klid.

Vně ruch, uvnitř uvolněný a sám pro sebe s tím, co mám.

Víc nepotřebuji. Lidé hledají techniky, nástroje a způsoby. Nejvíce ale dokážeme s tím, co máme a co nám zůstane – hlava, případně ruka, papír a pero. Techniky jsou fajn, když jsme v něčem slabí. Taky je občas používám. Zapomínáme však na to, že techniky za nás nic nevymyslí. Geniální generátor unikátních nápadů by byl fajn – ale stejně by chyběl ten pocit vítězství, díky kterému bych si mohl dát půlhodinovou oslavu se sklenkou whisky a dvěma kostkami ledu – jednoduchá a účelná to motivace.

Ideální?

Je potřeba si ale přiznat, že před rokem vypadalo mé ideální místo úplně jinak – kancl, stůl, křeslo, světlo, ticho. A myslel jsem, že nic lepšího nevymyslím. Vymyslel. A příští rok se možná pochlubím zase něčím novým. V životě pořád hledáme. Našel už někdo z vás úplně vše, co kdy chtěl?